​

Michaela Ambrosi je hráčka na příčné a zobcové flétny, pedagožka a hudební badatelka, která s velkou vášní propojuje všechny tyto obory. Studovala moderní příčnou flétnu na Pražské konzervatoři ve třídě Jana Riedlbaucha. V závěrečném ročníku konzervatoře se setkala s Janou Semerádovou, jejíž hra ji natolik okouzlila, že se rozhodla pro studium barokní příčné flétny v oboru Historická hudební praxe na Univerzitě Karlově v Praze (Týnská škola – Collegium Marianum). Paralelně také prohlubovala svou hru na zobcovou flétnu pod vedením Jakuba Kydlíčka na Pražské konzervatoři.Ve studiu pokračovala na Koninklijk Conservatorium v Haagu ve třídách Wilberta Hazelzeta a Kate Clark, kde získala široký přehled o interpretaci hudby na historické příčné flétny od renesance po raný romantismus. Své znalosti dále obohacovala na kurzech u mnoha světově uznávaných flétnistů, mimo jiné u Lisy Beznosiuk, Rachel Brown, Josteina Gundersena, Christopha Hungeburtha, Karla Kaisera, Bartholda Kuijkena, Marion Moonen, Michaela Posche, Anne Pustlauk, Petera Reidemeistera, Michaela Schmidta-Casdorffa, Ashleyho Solomona či Jeda Wentze. Její interpretační jazyk nejvýrazněji formoval Marcello Gatti, u něhož studovala v rámci programu Erasmus na Conservatorio di Verona „Evaristo Felice Dall’Abaco“ a na Universität Mozarteum Salzburg. Její studia podpořil především Nadační fond manželů Klausových a nákup klasicistního nástroje jí umožnila společnost Adastra, s.r.o.

 

K nejvýznamnějším milníkům její kariéry patří účast na univerzitním projektu s Orchestra of the Eighteenth Century na koncertě řízeném světoznámým průkopníkem historicky poučené interpretace Fransem Brüggenem. Krátce poté dostala příležitost vystoupit s Amsterdam Baroque Orchestra pod vedením Tona Koopmana a absolvovala také studijní stáž u Orchestra of the Age of Enlightenment v Londýně, s nímž později znovu spolupracovala již jako přizvaná umělkyně. Významným momentem její profesní dráhy byla rovněž nabídka ke spolupráci s European Union Baroque Orchestra (EUBO).

 

Jako sólistka, komorní i orchestrální hráčka vystupuje na mnoha evropských pódiích se soubory specializovanými na historicky poučenou interpretaci, mezi něž patří například Ars Antiqua Austria, Camerata Bachiensis, Collegium Marianum, Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Europa Galante, Feinstein Ensemble, Irish Baroque Orchestra, Musica Florea, {oh!} Orkiestra Historyczna, The Amadè Players, Wrocławska Orkiestra Barokowa aj.

​

Je spoluzakladatelkou ansámblů Musica Neglecta, Pro Arte Bohemica a Musica Aldeana. Vedle účasti na řadě CD nahrávek spolupracovala také na rozhlasových a televizních produkcích, jako jsou například nahrávky V. Vodička – Sonáty pro flétnu a basso continuo, J. K. Krumpholtz – Sonáty pro harfu a flétnu, Ch. W. Gluck – Orfeo, S. Moniuszko – Halka, W. A. Mozart – Don Giovanni s Rolandem Villazónem aj.

 

Michaela je v rámci svých badatelských a pedagogických aktivit pravidelně zvána jako přednášející či lektorka seminářů a kurzů. Působí rovněž jako editorka hudebnin 18. století. V roce 2019 získala doktorský titul na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně za disertační práci „Jiří Čart – život a dílo z pohledu interpreta“, vedenou Barbarou Marií Willi. Na téže instituci působí jako pedagožka hry na historické příčné flétny a zároveň jako tajemnice Katedry varhanní a historické interpretace. V letech 2016–2019 vyučovala hru na zobcovou flétnu na Konzervatoři Brno.